Nedávný článek na lidovky.cz vyvolal slušný rozruch napříč učiteli a i napříč mými socsíťovými bublinami…
„Když dítěti vychází pětka, je to špatná zpráva o práci učitele,“ okomentovala pro Lidovky.cz Klára Laurenčíková, předsedkyně ČOSIV (zdroj). S tímto výrokem mám do jisté míry problém. Mnohem více bych se ztotožnil s výrokem, že pětka je špatná zpráva také o práci učitele.
Ve škole hodnotím pouze stupni 1-3 (ano tři stupně mně v pohodě stačí), tudíž se mě a mých žáků pětky netýkají. Přesto mi to nedalo a článek jsem si přečetl… Nevím proč, ale naskočil mi příměr s elektrokolem, na kterém teď brázdím své okolí…
✔ Elektrokolo je pro mě podpůrný prostředek (stejně jako pro žáka např. asistent), díky kterému se mohu podívat na místa, na které už bych se normálně vydat nemohl. Prostě mám nějaký limit… Podobně, jako ho mají přirozeně děti při učení. Ale elektromotor (chápejte např. asistent, více času, či nějaké další podpůrné opatření) nechá zažít úspěch také každému žákovi.
✔ Elektrokolo není motorka, pokud nešlápnu, stojím na místě. A totéž očekávám i od žáka. I on musí občas šlápnout do pedálů a pro své vzdělávání také něco udělat. Například to, že když mu nabídnu, že mu odpoledne budu kolo půjčovat, očekávám, že si pro něj přijde.
✔ A co příprava na jízdu? Jasně, musím dofouknout kola, nabít baterii a občas vše zkontrolovat. I žák by měl věnovat čas své přípravě na svou „jízdu“ a ne jen čekat, že za něj ostatní vše udělají.
✔ Motivace? Jasně! Bez toho to nejde. Každý ji má trochu jinou. Pro někoho je to radost z pohybu, jiný se těší na konci jízdy na zmrzku, další třeba na něco chlazeného. I žák by měl vědět proč se něco učí a může mít ze své práce radost a potěšení.
✔ Pokud mám přesně naplánovanou trasu (délka, převýšení…), mohu snadno zjistit, zda se lepším, zda se horším apod. Stejně tak ve třídě, pokud správně plánuji a já i žák známe cíl společné trasy, mohu ho snáze a lépe hodnotit, v ideálním případě ví on sám jak je na tom a k hodnocení mě ani příliš nepotřebuje…
✔ A když zabloudí? Od toho jsem tam já, učitel, abych ukázal cestu a bezpečně a s respektem ho z lesa vyvedl.
✔ A co když uklouzne na štěrku? Může se to párkrát stát. I na Tour de France se to občas stává… A myslím, že po takovém pádu ví i bez kule, že příště bude lepší se štěrku vyhnout a zvolit raději jinou bezpečnější cestu. Prostě práce s chybou… Navíc, kdy si to rychleji uvědomí? Tehdy, když dostane do ruky kolo a vyzkouší si (i za cenu nějaké té modřiny), že to vážně klouže, nebo když mu budu o štěrku 45 minut vykládat a ukazovat prezentaci s fotkami cyklistů?
✔ Ale co když přesto všechno budu padat pořád? Pak to znamená, že jsem se z nějakého důvodu z chyby nepoučil. A pokud budu padat celý školní rok i přesto, že vím, že štěrk klouže, pak jsou moje znalosti a dovednosti zkrátka nedostatečné a bude i pro moje dobro, pokud si vše ještě jeden rok zopakuji a nedostanu do ruky motorku…